/ Shenny © je zpátky / Aktuální: Psí youtube? /

chceš být affs?

Příběh | příšerné paměti odvážňákových

5.kapitola // legenda o Maxmiliánovi Odvážňákovi

7. května 2012 v 13:05 | kocicky-malicke
Proboha jsem ve svém pokoji,ležela jsem v posteli a tatínek seděl u mě.nejdřív vipadal utrápeně,ale jakmile si uvědomil,že jsem se probudila,napjatá tvář mu povolila v úsměvu. ,,už je ti líp,Minervo?"Bolí to moc?"ptal se.
,,jenom trošku,"zalhala jsem.ruku jsem měla jako v ohni,jako poštípanou od tisíce vos,na všech prstech,i na dlani jsem měla spousty drobných ranek od ostrých hran papíru.podívala jsem se úplně jsem se lekla.tu ruku jsem měla oteklou do velikosti slušného melounu.
,,na,vypij tohle,"řekl táta a podával mi hrnek jakéhosi zvláštního lektvaru,který mi připravil.stačilo pár hltů té horké tekutiny,která voněla po lékořici,a hned jsem se cítila o mnoho lépe.bolest i otok začali znatelně ustupovat,a to mi hned spravilo náladu natolik,že jsem se odhodlala domáhat se hned několika vysvětlení.
,,co se stalo,tati?"začala jsem.

4.kapitola // Příšerpedie

7. května 2012 v 13:03 | kocicky-malicke
tajnou chodbu,kterou jsme se s Maxem opatrně vydali dál,ozařovaly svítící pochodně.zvuky našich kroků a dechů se děsivě rozléhaly.stěny chodby zdobily tajuplné ritiny s výjevy strašlivých příšer,napadající zděšené bezmocné skupiny lidí.začaly nám cvakat zuby a my jsme se oba zastavily a vyměnily si pohledy.málem jsme se rozběhly zpátky.ale nakonec jsme na sebe jen mlčky kývly,stěžka spolkly hrudku strachu,popadli jsme se pevně za ruce a statečně jsme pokračovaly dál.vzduch tu byl zatuchlý jako v hrobce,aspoň jak bych si to v hrobce představovala.a čím dále jsme šli,tím to bylo horší.z uprášených,lepkavých a chvějících se pavučin se spouštěly různí jedovatí pavouci,jakmile nás viděli.bála jsem se,že budou skákat na nás a začnou nám zatínat svoje otrávená kusadla do těla.ale oni jen rychle a neslyšně cupitali pryč.
Když už jsme s Maxem šli snad celou věčnost,narazily jsme na další kamenné dveře.byly ovšem krvavě rudé a mnohem menší než ty první a nad rezavou klikou měly úplně jiný hrozivý nápis:
,,STATEČNĚ VSTUPTE JEN VY,KDOŠ ODVÁŽNÍ JSTE?NEB CO SE ZDE DOZVÍTE,PAK DO HROBU ODVÁŽNĚ VZÍT MUSÍTE."

3.Kapitola // problémy s problémy

7. května 2012 v 13:01 | kocicky-malicke
Protože jsme poslušné děti,dělaly jsme,co nám řekl.zamkli jsme za ním dveře.byly jsme na sebe hodní(což je vzácnost).jenomže pro Maxe a pro mě jsou problémy s problémy jsou často v tom,že ony si nás prostě najdou.
Musím vám to vysvětlit.dostat se do problému a nechat se najít problémem,v tom je velký rozdíl.Dostat se do problému znamená,že člověk vědomě udělá něco,o čem ví,že to dělat nemá.
Například,když schválně do bratra strčím tak,aby se skutálel ze schodiště,v naději,že mu to vtluče do hlavy trochu rozumu.vím,že jsem starší a že bych si mě umět vymyslet jinou zábavu než shazovat maxe
ze schodiště.nebudu lhát a tvrdit,že jsem z toho neměla dobrý pocit,když jsem se dívala,jak se chrastí v kotrmelcích dolů,otlouká se ze všech stran,a nakonec přistává pod schody s pěkným,mému uchu lahodícím žuchnutím.a nebudu říkat,že jsem byla ráda,že si nic nezlomil ani se jinak nezranil.ale musím říct,že mu aspoň z levé nosní dírky vyletěla obrovská nechutná trapná soplová bublina,když se z plných plic rozeřval,div mu oči nevyletěly s proudem slz z obličeje.tak.já vím,že to zní drsně.ale na svou obranu dodávám,že to bylo fakt spravedlivé odplaty za všechny jeho hnusné krutosti,které mi ztrpčují život každý den.tak například,můj bratr tyranosaurus max schválně roztřískl mého malinkého skleněného králíčka,úplně bezdůvodně.a králíčka jsem měla opravdu moc ráda.a stejně jsem byla tvrdě potrestána.dva týdny jsem si pak nesměla hrát venku ani vůbec chodit z domu,a to bylo prosím uprostřed léta.

2.Kapitola // Molly nám chybí

7. května 2012 v 12:59 | kocicky-malicke
Myslím,že než vám začnu vyprávět,co se stalo dál,měla bych objasnit pár věcí,které se staly přede dvěma lety.při víroční smrti naši maminky jsme s maxem zjistily,že naše rodina vůbec není obyčejná a normální.a tím by asi celý ten příběh měl začínat.ve hvízdypísku tenkrát nastal takový strašidelný a studený večer.obloha byla neproniknutelně černá a vířily po ní zlověstné šedé,těžké mraky.na střechu našeho domu bubnoval hustý liják.okolní stromy vrhaly hrozivé stíny,tančily ve vyjícím větru a chvílemi se rozlehl praskot lámající se skroucené prastaré větve.jasné světlo blesků a praskavě ohlušující hromobití pronikaly do domu každým oknem.I když jsme s Maxem byli doma v bezpečí a v suchu,stejně nám každé zahřmění zavibrovalo až v kostech.
Šli jsme spolu do knihovny v poschodí,abychom se zahřály u krbu.je to moje nejmilejší místnost z celého domu.jsou tu stovky knih,možná i tisíce,které vyplňují každou polici od podlahy až ke dvacet stom vysokému stropu.je to obrovská sbírka,od literatury faktu až po beletrii,od středověké po současnou,od komedie k tragédii a od legend až ke skutečné historii.také jsou tu obrovské,v kůži vázané slovníky podivných jazyků,které váží aspoň tunu,a veliké atlasy s mapami míst,která,jak doufám,jednou procestuji a prozkoumám.

1.kapitola // Vstávejte Odvážňáci

7. května 2012 v 12:51 | kocicky-malicke
Možná to byl puch snarglova hrozného dechu vanoucího z jeho odporné,zkažené tlamy plné zubů ostrých jako žiletky.anebo mě zbudilo příšerné hlasité mrmlání a chrchlání,které se chrlilo ze snarglova slizkého čumáku?ano to bylo ono.byl to zvuk ,jako když se tucet lidských lebek v plechovém barelu řítí ze skalnatého svahu,a rozléhal se po celé zloskyni.opravdu,není nic horšího než takový tlustý chrápající snarglosádlosaurus a jeho plazoidní flekaté nažloutlé břicho,které se mu zvedá a zase klesá s každým smradlavým výdechem.vypadalo jako hromada jedovatého rosolu,připraveného z těch nejhnusnějších ingrediencí,jaké existují.když ale moje oči přivykly kouřovitému šeru,uvědomila jsem si,že je ještě jedna daleko horší věc než snarglosádlosaurus,a sice to,že můj potlučený a zakrvácený otec ležel támhle zamčený v obrovité železné kleci,zavěšené nad bezednou propastí plnou žhavé roztavené lávy.to tedy bylo mnohem horší.a zmínila jsem se už vlastně,že můj mladší bratr Max a já jsme byli uvěznění v druhé obrovité železné kleci?to je hrůza.přestože se jmenuji Odvážňáková,musím přiznat,že jsem v té chvíli měla strašný strach.Musím najít způsob,jak se odsud dostat dřív,než bude pozdě.v sázce je osud naší rodiny---a nejspíš i celého světa.
Uklidni se.hluboký nádech,hluboký výdech.Musím se uvolnit.hluboký nádech.zvládnu to,
Říkala jsem sama sobě.
....
 
 

Reklama